Historie LPT Dražičky

Existence letního (dříve pionýrského) tábora (LPT) v Dražičkách se píše od léta roku 1985.

     Na podzim roku 1984 přichází na 1. pionýrskou skupinu při 1. základní škole v Táboře nová skupinová vedoucí, Pavla Jelínková. Přináší s sebou spoustu pozitivních změn včetně zakládání nových zájmových oddílů pro děti a především vybírá vhodné místo pro konání letních táborů nedaleko Tábora v katastru obce Dražičky.

     Tábor měl tehdy mnohem jednodušší podobu než má dnes, zpočátku zde stály pouze základní stavby – kuchyně, jídelna, zásobák na nářadí a umývárna. Místo na kadibudkách s „tekoucí“ vodou si člověk musel ulevit v lese na bidlech. Neexistovaly schody ke studánce, pumpa na čerpání vody, a tak se veškerá voda tahala od pramene v konvích po smyku do kopce. Nebyly zde pytle na odpad, natož tříděný, ani konev na zbytky jídel, veškerý odpad končil v odpadní jámě vykopané v lese, každý rok na jiném místě. Kuchyně byla velmi jednoduchá, k vaření se využívala polní kuchyně vojáků.

     Postupně přibývaly další stavby, zásobák na jídlo, sklípek na potraviny, dřevník, rozšířila se původní kuchyně. V roce 1988 se objevuje poprvé srub, postavený z železničních pražců.

     V Dražičkách se každé léto pořádaly vždy alespoň dva běhy tábora a tábornická škola určená pro výcvik nových instruktorů. Jako vedoucí zde působili nejen civilisté, ale také vojáci základní vojenské služby. Vojáci zapůjčovali na Dražičky také vojenskou kuchyni, hangáry, zabezpečovali telefonické spojení mezi bránou a kuchyní. Vjezd do tábořiště celý den střežily dvoučlenné hlídky služebního oddílu a každý příchozí byl před vstupem do tábora nejprve nahlášen.

     Pavla Jelínková vedla tábory až do roku 1990, v r. 1991 působila jako hlavní vedoucí Lenka Vaňková (dnes Michálková), v letech 1992 a 1993 Mirka Vacková (dnes Čechová), v r. 1994 Martin Kozel. Od roku 1995 až do roku 2006 vládl na Dražičkách Honza Klein, v letech 2007 - 2010 předal funkci hlavase Michalovi Kadlecovi (Myšákovi). Ten bohužel v roce 2011 zemřel, a tak Honza opět odřídil chod celého tábora. Roku 2012 přebírá štafetu Petr Kadlec (Vydra), v r. 2013 Pavel Čermák (Čermi).

     První tábory neměly podobu celotáborové hry se spoustou etap jako je tomu dnes, důraz se kladl na tábornickou praxi (morseovka, uzle, ohně, topografické značky, orientace v přírodě, první pomoc apod.). Přehled všech CTH nebyl bohužel dochován, pamětníci vzpomínají na rok 1987, kdy byli na programu Husité, rok na to se vysílaly světelné signály v morseovce. Rozšířená CTH na dané téma se objevuje poprvé v roce 1991, a sice Černý delfín Jaroslava Foglara. Od roku 1994 už existují o CTH archivní záznamy, tento rok se poprvé rozdělují děti do rovnocenných oddílů se zastoupením všech věků od 6 do 15 let (do té doby byly v oddíle děti stejného věku).

Přehled témat CTH:

  • 1994 – Rallye Paříž – Dakar
  • 1995 – Zlatá horečka
  • 1996 – Putování časem
  • 1997 – Piráti
  • 1998 – Pravěk
  • 1999 – Křížem krážem světadíly
  • 2000 – Souboj znamení (zvěrokruh)
  • 2001 – Indiánské léto
  • 2002 – Zapomenutá řemesla
  • 2003 – Ohrožená strašidla
  • 2004 – Dobrodružství mladých svišťů aneb jak přežít
  • 2005 – Speciál k 20. výročí LPT Dražičky
    výběr nejlepších etap ze všech CTH
  • 2006 – Řecké báje a pověsti
  • 2007 – Malá tajemství přírody (ekologické téma)
  • 2008 – Doba Karla IV.
  • 2009 – Ze života hmyzu
  • 2010 – Vesmírné putování
  • 2011 – Byl jednou jeden život
  • 2012 – Lichožrouti
  • 2013 – Šmoulové
  • 2014 – Dražičky potřicáté – 30. ročník LT,
    výběr nejúspěšnějších etap
  • 2015 – Divoký západ
  • 2016 – Cesta kolem světa za 12 dní
  • 2017 - Z pohádky do pohádky

     V rámci tábora se jezdilo každoročně na výlety, nejprve vlakem pravidelně do Bechyně (ze Slap Bechyňkou), později autobusem, např. Třeboň, Jindřichův Hradec, Hluboká, Český Krumlov, Telč, Choustník, Nové Hrady. Od roku 2000 se na táboře poprvé objevují jako doplněk programu kola a s nimi i dvoudenní cyklovýlety do Jistebnice, Borotína, Mladé Vožice a Dírné. Roku 2004 se kvůli nepříznivému počasí přistoupilo k nouzovému řešení a jelo se na dvoudenní výlet auty (Pacov, Kámen), o rok později nastala stejná situace, tentokrát byl cílem Týn nad Vltavou. V roce 2006 byl pouze jednodenní výlet autobusem na zámek Kratochvíle, v r. 2007 se zkombinovalo dosud největší množství způsobů dopravy (pěšky, vlakem, lodí, autobusem) a cílem bylo opět na dva dny Milevsko, Zvíkov a Orlík. Roku 2008 jsme poctili návštěvou město Pelhřimov a jeho okolí (Křemešník), o rok později jsme zavítali do rodiště Josefa Lady – Hrusic a do hvězdárny v Ondřejově. V roce 2010 se vyráží znovu na kolech, bohužel v nesmírně horkém počasí, na Chýnovsko, konkrétně do Bítova za velbloudy. Roku 2011 se zopakovala tradice – vláčkem do Bechyně. Rok 2012 se vrací ke kolům (Soběslav), r. 2013 opět kolmo Choustník, r. 2014 Mladá Vožice a okolí (starší kolmo, mladší pěšky a busem). Roku 2015 vyrážíme v šíleném horku na 2 dny opět vlakem do Bechyně na bazén. Rok 2016 přináší změnu, výlet je pouze jednodenní, zato vlastním autobusem do Záhostic u Chýnova (návštěva velbloudů a lam) a do Turovce na bazén.

     Tábor v Dražičkách zažil také několik krupobití a silných větrných a deštivých bouří, několikrát musela dokonce proběhnout evakuace dětí i vedoucích do vesnice pod vedením místních hasičů. Důležitým mezníkem je pro LPT Dražičky rok 1997, kdy v srpnu vinou dvou cizích chlapců tábor takřka celý vyhořel a s ním i veškerý uložený materiál jako stany, nářadí, nádobí, spartakiádní lehátka apod. A bohužel i archivní materiály o činnosti 1. pionýrské skupiny Tábor (kroniky, zápisky z CTH, ...). Naštěstí se sehnal dostatek peněz na stavbu nové základny a hlavně se našla síla, chuť a obětavost vedoucích a jejich přátel znovu vytvořit tábor a neukončit svoji záslužnou činnost.

     Od roku 1998 je tedy tábor v novém provedení a s přibývající náročností celotáborových her se poprvé objevuje samostatná funkce programového vedoucího, kterou zastává Michal Kulhavý (Ušák). O rok později přibírá do tandemu Radku Dařenovou (dnes Plachou) – program 2000 a 2001. Od roku 2002 je nerozlučnou programovou dvojicí Radka s Martinem Kozlem, občas s výpomocí některého z vedoucích. Roku 2016 tvoří programovou dvojici poprvé dvě ženy – Radka Plachá a Marcela Radilová.

     Každý rok proběhne na táboře určité zdokonalení a úpravy, přesto si Dražičky uchovávají svou jednoduchostí, nepřítomností moderní techniky a elektrického proudu, ale především krásou okolní přírody a klidem největší kouzlo.